13/09/2017

14. září 2017 v 21:02 | Kayla Smith |  Dear Diary...,
Středa pro mě začala velkým hrnkem kafe.
Bohužel jsem se minulý školní rok cítila dost chytře na to, abych se zapsala na seminář z matiky, na jehož první hodině jsem byla ztracená jako Alenka v Říši divů. Pro všechny ostatní začínala výuka až v 9, kdy jedna z mých drahých spolužaček donesla dort té, co slavila narozeniny. Všichni dostali - až na mě. Taky si nepamatuju, že bych slavila narozeniny už od rána - zpravidla jsem si vyhradila tři hodiny na kamarádku, se kterou se už dávno nebavíme, a dělala věci, co jsem dělat nechtěla.
Další ránou bylo, že Meredith, ta dokonalá Meredith, napsala tu nejúžasnější slohovku na světě - vedle ní vypadala ta moje jako kdyby ji psalo batole. V ten moment mi došlo, že nikdy nebudu v ničem nejlepší, že nikdo nebude chtít bejt jako já, a že mi nikdo nebude nic závidět. Tak jsem pohřbila svoje sny hned vedle naděje na socializaci - a to jsem ještě netušila, že tímhle to zdaleka nekončí.
Stálá jsem na nádraží, v hlavě nadávala, že má vlak zpoždění a představovala si, jak se celý den obrátí k lepšímu, až mě bude držet můj úžasnej přítel, když v tom mi přišla SMSka.
A já se cítím asi takhle:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama