Matky.

18. září 2017 v 20:25 | Kayla Smith |  Insanire
Čím Vás štve Vaše matka? Jaká je podle Vás definice matky?
Já myslím, že údělem každé matky je vytvořit místo, kterému můžeme říkat domov. Když se jí tohle podaří, může si právem říkat matka. A ne každá matka je zlý člověk, ale jen špatná matka. Jako třeba ta moje.
Moje matka si hrozně ráda zve návštěvy, před nimiž všechnu špínu zamete pod koberec a tváří se, že je všechno skvělé. Uvaří večeři, stůl schová pod hromadou jídla, uklízí několik dní dopředu, nikde nesmí být vidět ani smítko prachu. Ve skutečnosti nevaří ani nepere. Skvělým příkladem jsou oslavy narozenin, třeba těch mých. Neříkám, že nemám ráda svou rodinu, to samozřejmě mám, ale tyhle rodinný oslavy vážně nenávidím. Všichni se chovají extrémně zdvořile, řeší se poslední projev papeže, když se baví dospělí, tak děti musí mlčet, protože jsou hloupé a určitě nemají čím přispět. Když začnete mluvit, nikdo Vás neslyší. Jako třeba když jsem jednou řekla, že nemůžu dýchat.
Nejčastější návštěvou je moje sestra. S mojí matkou sdílejí stejný smysl pro humor (př. "Pošli mi ty fotky, co jsi nafotila." "Já jich ale moc nenafotila" "Tak mi pošli ty, co jsi nafotila" *půlhodinový smích*) a vlastně i vnímání světa. Taky sdílejí zálibu ponižování mojí osoby - rády ničí moje sny a sebevědomí, říkají mi, co si na sebe nemůžu vzít, jak se mám malovat, jak bych SPRÁVNĚ měla zpracovat prezentaci na dané téma (i když jsem si vybrala nejjednodušší způsob), smějí se mi za mé chyby, a když jsou spolu, tak nesmím vylézt z pokoje (to se opravdu stalo, když jsem to jednou udělala, sestra na mě kvůli tomu začala řvát).
Když náš dům neokupuje někdo cizí, většinou také v nemožnou hodinu, tak telefonuje svým kamarádkám. Ano, jsou to přesně ty tříhodinové rozhovory, kde se už po sté vypráví to samé, a při takovém telefonátu také nemáte nárok na jakýsi prostor. Mám-li tedy to štěstí, že si všimne, že taky existuju, nikdy to není v dobrém. Buď mi něco vyčítá, nebo nechápe, co říkám, nebo mě ani neslyší. S oblibou chodí pozdě - třeba o dvě tři hodiny. Nezná pojem soukromí. "Zatáhni prosím závěsy, je sem vidět z hlavní ulice." Nikdy to neudělá. A je jí jedno, že ji každý řidič či kolemjdoucí uvidí, že chodí po domě nahá. Nezajímá se. Jednou jsem ji řekla, že se chci zabít, na což mi řekla, ať jdu smontovat kuchyňskou linku.
Nejhorší je, že se ji nesmí nic říct. Řekne, že pro mě dělá už dost - a já jí to neberu, opravdu dělá - ale upřímně bych preferovala, kdyby se spíš zajímala o to, jak mi je, než aby uklízela. Hierarchie vypadá tak, že na prvním místě je ona sama, což jí nevyčítám, následuje sestra, hned za ní je pes, bez kterýho by nedokázala žít. Pak, někde na konci, budu i já. A jelikož nemůžu říct, že mi to vadí, musím se naučit s tím žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama