Waiting

14. září 2017 v 20:59 | Kayla Smith |  Insanire
"Ty mě taky chybíš," napsal. "Už jenom 34 hodin a uvidíme se. Vydrž to prosím."
Taky nesnášíte na něco čekat a nechcete to dát najevo, protože pak vypadáte jako malý rozmazlený děcko?
Ano, já čekání absolutně nesnáším. Nejnedochvilnějším člověkem na světě je moje matka. Řekne, že mě vyzvedne ve 4, ukáže se v půl šesté a nenápadně se zmíní, že se ještě musíme někde stavit, tak na hodinu, což znamená 5.
Už od narození jenom na něco čekáme - na to, až nám někdo dá najíst, až se naučíme chodit, až dostaneme tu skvělou hračku, až půjdeme do školky, až budeme moci jít domů, až půjdeme do první třídy, naučíme se číst a budeme moci psát propisovačkou, až si nás rodiče vyzvednou z družiny, až bude konec hodiny, až vyjde nový díl seriálu, na Vánoce, na prázdniny, až si nás všimne náš vysněný kluk, až odepíše, až nas vyzvedne, až přijdou výsledky z vysoké školy, ve frontě, u doktora, až děti odmaturujou, až přijdeme z práce, na vlak, na důchod, na víkend, na smrt.
Celý život jenom čekáme, až se něco stane. Upínáme se na budoucnost, která se vždycky zdá lepší, protože tam dosáhneme našich cílů.
Jenže jsme jako malé dítě, kterému rodiče každé ráno řeknou "Třeba zítra." To, co mělo nastat, se stále odkládá a odkládá a nikdy to nepřijde. "Do tří vteřin umřete, tak vydržte ještě pět minut, určitě pak na něco přijdeme."

Ale co se s tím dá dělat? A tak sedím a čekám, až přijde rozhřešení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanore Eleanore | Web | 14. září 2017 v 21:02 | Reagovat

pekny blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama